Dva papežové

Film Dva papežové se objevil jako novinka na Netflixu a pochází z dílny brazilského režiséra Fernanda Meirellese. Meirelles se považuje podle vlastních slov za katolíka, ale ne moc dobrého. No, je to vidět. Prý toho o Vatikánu moc neví. To je taky vidět. Ale je velkým fanouškem papeže Františka. A do třetice, to je taky vidět.

Skvělou recenzi amerického biskupa Roberta Barrona na tenhle "trhák" si můžete přečíst buď v originále ZDE nebo v překladu ZDE.

Článek nepojímám moc jako recenzi, protože všechno, co bych psala, už bylo napsáno, viz recenze biskupa Barrona. Místo toho se zamyslím nad tím, proč takový film vznikl, jak je vnímán okolím a co je na něm podle mého názoru problematické.

Zaprvé nechápu, proč je jakýkoli film, pod kterým je podepsaný režisér, který se identifikuje jako katolík, na Netflixu. Netflix svým obsahem pošlapává všechny katolické hodnoty. Např. seriál o gay Ježíšovi je bizár, za který by se nemusel stydět ani Vladimír Soukup...

Za další, Meirelles tvrdí, že rozhovory mezi oběma papeži ve filmu jsou převzaté ze skutečných rozhovorů nebo knih, a tudíž ukazují pravdivý obraz, dávají nám nahlédnou za oponu. Blbost. Vykreslení Ratzingera jako ambiciózního zatrpklého tradicionalisty je absurdní. Víme, že Ratzinger několikrát prosil Jana Pavla II, aby ho propustil z úřadu, který zastával (vedení Kongregace pro nauku víry), aby se mohl věnovat modlitbě a studiu.

Stejně tak je smyšlený i rozhovor v zahradách Vatikánu, kde černý Ratringer kritizuje teologické smýšlení bílého Bergolia (barvy nemají nic společného s rasovou příslušností, a pokud vás to pohoršuje, běžte číst Parlamentní listy).

Meirelles je svým původem bližší smýšlení současnému papeži Františkovi, a přestože on sám scénář a dialogy nepsal, je pod tím filmem podepsaný a práci scénáristy vidí jako vynikající a dialogy jako autentické (jistě, protože až do přečtení scénáře o Vatikánu nic nevěděl).

Film je širokou veřejností, která nemá ani tucha o katolické církvi, vnímán jako masterpiece, krásný obraz současného papeže, zkrátka životopisné "drama" ve kterém pochopíte, jak se věci měly a mají. To je asi jako když si koupíte Epochu v domnění, že se dozvíte něco z historie.

Někdo si dal velkou práci s čtením životopisu Jorgeho Bergolia a na Josepha Ratzingera už asi nebyl čas nebo rozpočet. Nechci tady hanit současného papeže Františka, ač s některými jeho názory nesouzním a nijak se tím netajím, jen bych chtěla, aby se scénárista věnoval oběma mužům stejným dílem.

Pokud se na ten film přece jen chcete podívat, doporučuju vypnout zvuk a kochat se pohledy na zákulisní prostory Vatikánu a papežskou rezidenci Castel Gandolfo. Nebo se na to vykašlete rovnou a koukněte na google earth.

Josephine