Jedna páteční příhoda s elektřinou

Tak jsem jednou v pátek odpoledne jsem přišla ze školy a byla jsem tak brutálně utahaná, že jsem se těšila, že budu celý večer prokrastinovat a odpočinu si. Ale Bůh si můj večer zamýšlel jinak.

Tak jsem přišla domů, převlíkla se do tepláků, pustila PC a už jsem se jen těšila na vytoužený program. Pak jsem ale zapla lampičku, zkratoval nám barák a byli jsme bez elektřiny. Takže si člověk nemohl uvařit jídlo, číst si, nebo používat internet, protože všechno pohání zatracená elektřina.

A plán s prokrastinací byl v háji.

Takže jsme po kuchyni rozsvítili svíčky, aby se člověk po cestě na záchod nezabil. Ale jelikož nám to nešlo nahodit a byl už večer, tak jsme museli počkat do zítra a zavolat opraváře až ráno, za světla.

Tak jsme tam tak čekali ve světle svíček, a tak velký klid a ticho jsem snad ještě nikdy nezažila. Tak jsem začala přemýšlet.

Když odejmete všechno, svou práci, školu, přátele a všechny materiální věci, na kterých závisíte, tak zbydete jen vy. Vy, váš hřích a Bůh.

A přesně to se stane, až umřete. A vy nevíte, kdy umřete.

Neměli bychom tedy usilovat o odstranění všech věcí v našem životě, které nás od Boha oddalují? Neměli bychom usilovat o život jednoduchý, zaměřený jen na Boha?

Dřív jsem si hrozně myslela, že řeholníci a řeholnice, kteří se zavázali sliby chudoby, čistoty a poslušnosti, musejí mít přece tak hrozný život, když se vzdají jakéhokoliv osobního vlastnictví, sexu, možnosti mít rodinu atd. Ale pak když čtete nebo koukáte na svědectví takových lidí na youtube, tak vidíte úplně něco jiného.

Tihle lidé většinou tak září štěstím a pokojem, že je to až neuvěřitelné. Oni žijí jen pro Boha, pro nic jiného. A vzdali se všeho, aby tak mohli žít.

Možná je to právě ta chudoba, čistota a poslušnost, která vás osvobodí od světa, který se vás neustále snaží svázat. Možná právě ta jednoduchost života vám dodá to duševní naplnění a umožní zaměřit se na Boha full-time a ne hromada peněz a úspěšná kariéra, jak nám to diktuje společnost.

(Neříkám aby jste se vzdali všeho majetku a šli žít do jeskyně, jen říkám, že majetek nesmí být smyslem vašeho života)

"Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení." (Matouš 6, 33-34)

Samozřejmě, ne každý je volán do zasvěceného života, tahle cesta není pro každého, ale i tak bychom si z něj měli vzít příklad.

Protože všechno kolem, svět, věci, peníze, to všechno pomine. V posmrtném životě nebudete mít svůj nabušený bankovní účet, se kterým se tak rádi chlubíte. Nezaměřujte se na materiální svět, ale na ten duchovní. Svět pomine, ale Bůh tu bude vždycky. Zaměřte se na Boha, i kdyby vás to stálo život. Protože jen ON dokáže naplnit vaši duši tak moc, že se vám bude chtít umřít radostí.

Žádný člověk ani věc vám nenahradí to, co vám dokáže dát jen Bůh.

Odevzdejte se mu, vždyť jste jen jeho, a ať už v něj věříte nebo ne, nikdy není příliš pozdě se k němu zase obrátit. Protože když to neuděláte, tak budete sami strádat.

"Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř." (Jan 10, 16)

Když na to přijde, tak jedině Bůh je vaše spřízněná duše. Ať se vám to líbí nebo ne, tak to prostě je. Byli jste stvořeni jen pro něj a pro jeho království.

"Tvým manželem je přece ten, jenž tě učinil, jeho jméno je Hospodin zástupů, tvým vykupitelem je Svatý Izraele; nazývá se Bohem celé země." (Izajáš 54, 5)

Odevzdejte se mu, jako nevěsta svému nebeskému ženichovi. Jako církev svému spasiteli. Nechte ho k vám přijít, nechte ho se o vás starat. Svatba Beránkova na vás čeká, a teď, v tomhle životě máte čas se na ni připravit, tak ten čas využijte.

"Radujme se a jásejme a vzdejme mu chválu; přišel den svatby Beránkovy, jeho choť se připravila a byl jí dán zářivě čistý kment, aby se jím oděla." (Zjevení 19, 7)

Anasthazia