Modlitební místnost

Asi nejhorší zážitek z letiště, jaký jsem kdy měla, byla návštěva modlitební místnosti.

Pražské letiště je kupodivu celkem čisté, na rozdíl od třeba od toho Madridského. Jelikož jsem měla tři hodiny do odletu, check-in kontrolu projitou a odložená zavazadla, bloumala jsem po hale a snažila se najít záchody. Po deseti minutách se mi povedlo úspěšně najít toalety, které by nebyly out-of-order nebo kde by nebyla fronta jak na banány. Vytáhla jsem svoje celkem neforemné zavazadlo do schodů a našla si soukromé záchody, které byly hned vedle modlitební místnosti a přebalovací místnosti. Samozřejmě mě nenapadlo nic lepšího než zamířit rovnou ke dveřím s klečícím panáčkem. Jasně, nepotřebuju k modlení speciální místnost, ale když už ji tam udělali, proč jí nevyužít?

Otevřela jsem dveře, místnost měla tak 4x2 metry a byly v ní poházené bílé židle. Přivítal mě ne zrovna příjemný odér zatuchliny. Zem byla pokrytá fialovou tekutinou, kterou jsem se ze strachu o své zdraví neodvážila prozkoumat blíže. Jednoduše, nic nechutnějšího jsem v životě neviděla.

Tak či tak, svůj účel to splnilo. Cestou k odletovému gatu jsem se modlila, abych nedostala kapavku...

Josephine