Proč bychom měli následovat Ježíše Krista?

Mnozí z vás si tuhle otázku položili, ale nechali to být. Některým z vás to možná neustále vrtá hlavou, ale nejste schopni najít odpověď. Co to vlastně vůbec znamená? A proč bychom to vůbec měli dělat?

Odpověď na tuhle otázku jsem sama hledala mnoho let a myslím, že jsem tomu možná už přišla na kloub. I když jsou důvody pro následování našeho Pána nevyčerpatelné a já neznám všechny, (nejsem vševěd, že jo), podělím se s vámi o to, co jsem díky Němu pochopila. Bude se zdát, že je to přece jasné, že to, co tady řeknu je přece samozřejmost. Že to není nic, co byste neznali. Já si ale myslím, že nikdy neuškodí si to zopáknout.

První věc, kterou bychom si měli vyjasnit je, kdo je vlastně Ježíš?

Když pomineme první a očividný fakt, že je to náš Pán a Bůh, tak je On naše spřízněná duše. On je ten nejlepší kamarád, který vás zná líp než vy sami, rozumí vám úplně ve všem, je tu pro vás v dobrém i ve zlém. A miluje vás tak moc, že za vás zemřel, aby vás zachránil.

"Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce." (Jan 10, 14-15)

"Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe" (Jan 10, 18)

A ano, udělal to přímo pro Tebe. Takhle moc Tě miluje.

Opravdu nevidím žádný důvod proč Mu říct ne. Vždyť by to ani nedávalo smysl. Kdo by přece nechtěl žít s Ním a pro Něj? Vždyť On je "ta cesta, pravda a život" (Jan 14,6) a vždycky myslí jen na naše dobro.

Ne vždycky rozumíme tomu, co říká, ale musíme mu prostě věřit. Zní to hrozně jednoduše, ale bohužel hůř se to dělá. Což taky vůbec nedává smysl a v tom je ten problém. Všechno pramení z naší nedůvěry v jeho lásku a milosrdenství.

Neustále máme pocit, že nám život akorát hází klacky pod nohy, z našeho těla se stává prázdná schránka, která hledá naplnění na všech nesprávných místech, jako třeba v hromadění majetku, v honbě za vlastním prospěchem, atd. A útěchu se snažíme najít ve všech těch prázdných věcech, které nás svazují. A tak padáme a padáme...

A vůbec nevidíme, že On tu neustále čeká s otevřenou náručí, abychom se vrátili k Němu. On jen touží po tom nás osvobodit od všeho, co nás svazuje, abychom s ním mohli žít navěky.

Ale my ho často odmítáme. A proč? Abychom jen dále putovali v začarovaném kruhu, bez konce.

Asi se ptáte, kde je konečně ta pointa. Zkrátka a jasně, pointa je ve Vašem rozhodnutí. On na vás bude neustále čekat, aby vás mohl zahrnout láskou, která nezná mezí. Jedině ON dokáže naplnit vaši duši a Váš život pokojem, láskou a radostí. Možná neznám konkrétní vůli pro váš konkrétní život, ale vím tohle.

Ať už jsi, kdo jsi, věz, že jsi milované dítě živého Boha, který si Tě zamiloval, tak moc, že se za Tebe sám vydal, aby Tě očistil od hříchu a dal Ti věčný život. On Tě jen chce milovat, osvobodit tě a žít s tebou navěky v Jeho království.

Jasně, život není snadný a nikdy nebude. On sám to ani nikdy neřekl. Právě naopak, cesta nikdy není bez překážek.

"Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali proroky, kteří byli před vámi." (Matouš 5, 11-12)

Život se bez utrpení neobejde. Ale On dává utrpení smysl. Je to právě v utrpení, kdy poznáš jak moc velkou lásku pro tebe Ježíš má, když se na něj obrátíš v bolestech a jak moc tě miluje, když se s tebou dokonce dělí o to svoje.

"Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát." (1 K 10,13)

Takže se neboj a svěř se do jeho rukou. Opravdu to stojí za to.

Anasthazia