Satan zpívá Kumbaya
Tento týden je týdnem modliteb za jednotu křesťanů, který vyvrcholí svátkem Obrácení svatého Pavla. Týden modliteb za jednotu křesťanů (dále jen TMJK, protože jsem líná) vznikl v roce 1908 a byl ze strany katolické církve oficiálně schválen a požehnán papežem Piem X.
Což si všechno můžete najít na googlu, takže k věci. Chtěla bych se dnes zamyslet nad tím, jak tento týden (ne) slavit.
Při slovním spojení "ekumenická modlitba" mi naskočí husí kůže a moje šedá kůra mozková se staví do pozoru. Moje zkušenosti s ekumenickou modlitbou jsou následující: sál plný židlí, pódium, lidi kolem mě provozují jakýsi druh polozbožného tělocviku, mávají rukama, zprava i zleva se ozývá "Aleluja!" a já si přeju splynout s červeným potahem své židle. Tiše trpím za zvuků elektrické kytary a uhýbám před nechtěnými i chtěnými doteky.
A teď pasáž ze Skutků o obrácení svatého Pavla:
Také já jsem se ovšem domníval, že musím všemožně bojovat proti jménu Ježíše Nazaretského. A to jsem v Jeruzalémě vskutku dělal. Když jsem k tomu dostal od velekněží plnou moc, dal jsem mnoho věřících uvěznit, a když měli být usmrceni, schvaloval jsem to.
Po všech synagógách jsem je často dával trestat a nutil je, aby se rouhali. Jako smyslů zbavený jsem se chystal pronásledovat je i v cizích městech.
A tak jsem se vypravil s plnou mocí a pověřením velekněží do Damašku.
Když jsem byl na cestě, králi, spatřil jsem o poledni světlo z nebe, jasnější než slunce. Jeho záře obklopila mne i ty, kdo šli se mnou.
Všichni jsme padli na zem a já jsem uslyšel hlas, který ke mně mluvil hebrejsky: 'Saule, Saule, proč mě pronásleduješ? Marně se vzpínáš proti bodcům.'
Já jsem se zeptal: 'Kdo jsi, Pane?' A Pán řekl: 'Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ.
Ale zvedni se, povstaň. Neboť proto jsem se ti zjevil, abych tě učinil svým služebníkem a svědkem toho, co jsi spatřil a co ti ještě dám poznat.
Budu tě chránit před izraelským národem i před pohany, k nimž tě posílám.
(Skutky apoštolů 26: 9-17)
Pavel konvertoval na 100 %. Žádné smlouvání nebo rozmýšlení, žádná soukromá víra a vybírání si toho hezkého. Věřil, že je povolaný Bohem. Dokonce se pokoušel přemluvit ke konverzi i krále Agrippu.
Věříš, králi Agrippo, prorokům? Vím, že věříš."
Agrippa odpověděl Pavlovi: "Málem bys mě přesvědčil, abych se stal křesťanem."
A Pavel řekl: "Kéž by dal Bůh, aby ses nejen ty, nýbrž i všichni, kdo mě slyší, stali dříve nebo později tím, čím jsem já - kromě těchto pout."
(Skutky apoštolů 26: 27-29)
I když se král Agrippa na doporučení Pavla nevzdal všeho, co měl a nenásledoval Krista, vnímal jeho víru s obdivem.
Jak skončil život svatého Pavla asi víte. A přesto nelitoval.
A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic.
(Filipským 3:8)
Zpět k ekumenické modlitbě. Vážně je dobrý nápad usilovat o jednotu křesťanů tím, že se chytneme za ruce a budeme zpívat Kumbaya? Věříme jako katolíci tomu, že katolická církev je ta jediná správná církev. Věříme, že Ježíš přišel na Zem, stal se člověkem, zemřel za hříchy jednoho každého z nás a vstal z mrtvých. A my chceme lidem ukazovat správnou cestu tím, že uspořádáme něco, čemu budeme říkat modlitba, protože je to termín, na kterém se ještě tak nějak shodneme, z této modlitby odstraníme vše, co by jen maličko zavánělo katolicismem a budeme si říkat, jak je to milé, že se všichni máme rádi, i přes naše rozdílnosti?
Kdyby tohle věděl svatý Pavel, tak by si tu konverzi dvakrát rozmyslel. Takhle ne, prosím.
Proč nepozveme naše křesťanské přátele na naši nedělní mši svatou a na oplátku nepřijdeme k nim? Ale ne na nějakou upravenou verzi, která bude vymyšlená tak, aby nikoho nepohoršovala. Chceme je vidět v jejich přirozeném prostředí a chceme, aby stejně tak viděli i oni nás.
Josephine