Zbožný koberec z Aliexpresu

Už nějakou dobu se chystám napsat pár postřehů k probíhajícím synodám, zejména té Amazonské. Ale jelikož se toho odehrálo hodně a světem létají všemožné zprávy, je těžké držet krok.

-Synoda: setkání, sněm, který projednává nějaké záležitosti týkající se církevní praxe či nauky.

Moje zamyšlení nad Amazonskou synodou.

Panamazonská synoda probíhá od 6. do 27. října v Římě. Hlavním dokumentem, který slouží jako podklad pro synodní debaty je "Instrumentum laboris". Možná jste na internetu natrefili na titulky, které se v souvislosti se synodou zabývaly především otázkou zrušení celibátu nebo svěcení žen. K tomu budu mít také pár připomínek, ale není to zdaleka to nejdůležitější, co se na synodě projednává.

Instrumentum laboris má 3 části, které se věnují různým tématům. První část se věnuje amazonským národům a vůbec celému území Amazonie. Druhá část mluví o sociálních a ekologických problémech dneška, které souvisí s Amazonií (těžba, násilí, drogy, obchod s lidmi). V třetí části se dočteme o tom kontroverzním svěcení žen a ženatých mužů, kdy se argumentuje tím, že je třeba od misijní pastorace přejít k domorodějšímu stylu. Uznávaní "starší" ženatí muži by zajišťovali svátosti a vyřešil by se tak částečně problém dostupnosti, který souvisí s rozlehlostí Amazonie. Dokument mluví i o podpoře alternativních forem zasvěceného života (co to znamená neví ani Pán Bůh...).

Na závěr se řeší počet obětí (mučedníků), které Amazonie přináší při obraně lidských práv a svého území.

Ještě před začátkem synody, na svátek sv. Františka z Assisi se ve Vatikánských zahradách odehrála ceremonie, při které se objevila kontroverzní vyřezávaná soška. Nutno podotknout, že papež František ceremonii neorganizoval, ta byla vedena katolickým klimatickým hnutím, sdružením "Pan Amazonian Ecclesial Network" a františkánskými minority. 

Účastníci rituálu klečeli na zemi před křiklavě barevnou dekou, která (jak poukázal Taylor Marshall) vypadala jako koupená na aliexpresu. Všichni klečeli, drželi se za ruce a zpívali. Na dece byly položeny různé obětní předměty, svíčky, ovoce a dřevěné sošky. Jedna ze sošek (těhotná žena) byla představena jako "Naše paní z Amazonie". 

Když se objevily narážky od konzervativních katolíků, že šlo o postavu Panny Marie, odpověď byla taková, že soška pouze reprezentovala "Matku Zemi", která daruje život. Ehm... Matka Země je pohanský výraz jako vyšitý a jako věřící katolíci víme, že život daruje Bůh, nikoli Matka Země. Matka Země je hromada hlíny. Na synodě sousloví "Matka Země" zaznělo už několikrát a bohužel to asi nikomu nepřišlo divné. 

5. října byl zveřejněn velmi zajímavý rozhovor s Jonasem Marcolino, vůdcem jednoho Amazonského kmene, který řekl, že má obavy z tzv. teologie osvobození, která synodu ovládla. Teologie osvobození je v podstatě marxistická teologie, kterou už odsuzoval Jan Pavel II a následně Benedikt XVI. Marcolino trefně poukázal na to, že teologie osvobození lidi neosvobozuje od hříchu, ale brání jim pochopit skutečnou teologii a její propojení s vědou. Také připomněl, že ceremonie, která se odehrála ve Vatikánských zahradách je stejná, jako pohanský rituál, který se prováděl v nekřesťanské společnosti.

Jednoduše, na domorodé kmeny je vyvíjen tlak, aby žily tak jako jejich předci, protože Evropané mají pocit, že jsou tak neuvěřitelně šťastní a žijí v takovém malém ráji na zemi. Neřeší peníze, mají velké rodiny, nelpí na majetku apod. To, že v Amazonii bylo (a díky tlaku teologie osvobození stále je) běžné zabíjení malých dětí, které se narodily s nějakým problémem, postižením apod. nikoho asi nezajímá. Místní (amazonští) biskupové lidem sami říkají, aby se vrátili k původnímu primitivnímu stylu života. Teologie osvobození se snaží udržet Amazonský lid co nejdéle v primitivismu, chudobě a příšerných životních podmínkách, a ještě jim vysvětlit, že jsou tak vlastně šťastní.

Do toho byl obnoven tzv. Pakt z katakomb.

Puzzle nám pomalu do sebe začínají zapadat.

Teologie osvobození podle všeho není mrtvá, jak si někdo mohl myslet. Alarmující je pro mě vlažný postoj Vatikánu ke komunistické a marxistické ideologii. Navíc, např. brazilský teolog Leonardo Boff, který chvíli působil ve františkánském řádu (za pontifikátu Jana Pavla II odešel, otevřeně kritizoval církev a jeho knihy byly až heretické) a je v dnešní době jedním z nejvýraznějších zastánců teologie osvobození a byl současným papežem mimochodem pozván k tomu, aby přispěl do encykliky Laudato Si (Boff je autorem právě těch slovních spojení, jako např. Matka Země, které slyšíte na panamazonské synodě neustále), je považován za inspirátora panamazonské synody. Sám Boff považuje papeže Františka za člověka, který konečně změní podobu církve a papežství.

Ze synodních dokumentů je patrná řada věcí, které jsou (měly by být) alarmující.

• Bůh je srdcem vesmíru.
• Být v souladu se světem (milovat svět, starat se o něj) znamená být v souladu s Bohem.
• Bratrství, jednota mezi všemi tvory.
• Vesmír si je vědomí svého bytí. (Vesmír je myslící.)
• Všechna náboženství jsou si v podstatě rovna, protože uctívají nějakou přesahující energii, jen ji nazývají různými jmény.

Co teď? Podle mě platí pořád to stejné, co platilo, když se roztrhl pytel s udáními za zneužívání v katolické církvi. Držme se tradic, modleme se a čekejme, než se bouře přežene.

Jako malou inspiraci k zamyšlení si na závěr si dovolím přidat úryvek ze Smolenovy "Cesty na západ".

Spánek nepřicházel. Otevřel jsem Dopisy kněžím misionářům. 

"Ježíš nepotřebuje nikoho ke konání svého díla, a kdyby mě přijal, bylo by to jen z jeho dobroty," píše Terezka otci Roullandovi. 

Pán nepotřebuje mé výkony. Chce jen být chtěn. Lze mu dát jen hlad. Pouze srdce k přetvoření.

O soškách naházených do řeky Tiber bude příští článek! ;-)

Josephine